Závodová železniční doprava v n. p. -Let -Kunovice

Podrobnosti: Kategorie: Let Kunovice; Zveřejněno: 1. 3. 2015 0:00; Napsal Mlha; Zobrazeno: 10594

Závodová železniční doprava v n.p.LET Kunovice

Počátky leteckého průmyslu v Kunovicích sahají do druhé poloviny třicátých let dvacátého století, kdy zde vznikl pobočný závod letňanské Avie, spadající do koncernu Škodových závodů.

Původní objekty se nacházely na jižním okraji obce, hned za tratí Brno –Trenčanská Teplá. Do ní byla také v km. 99,564 (mezistanční úsek Ostrožská Nová Ves-Kunovice) zaústěna krátká vlečka umožňující zásobování podniku.

Ten zažil rozvoj jak v předválečném období, tak i během druhé světové války a zejména po ní.

V roce 1950 byl ustanoven národní podnik LET Kunovice, v letech 1957 – 1967 nesl název Strojírny první pětiletky.

Počátkem padesátých let začaly blíže k lesům lemujícím řeku Moravu vznikat nové výrobní haly, označené jako závod LET 01-nový závod. V širokém prostoru mezi starým a novým závodem leželo přebudované letiště. Ze severní strany byla tato plocha ohraničena příjezdovou cestou, řekou Olšavou a prodlouženou vlečkovou kolejí, spojující starý závod s novým. Celková délka přesáhla 3,6 km, v novém závodě bylo široké rozvětvení. Jen délka spojovací koleje č. 91 mezi oběma závody činila 2 769 metrů. Nejvyšší dovolená rychlost na ní byla 40 km/h.

situace ve starém závodě

Silniční přejezd v km 0,547 je u Bělinky, v km 1,1 je přejezd u Strhance a v km 2,435 přejezd u nového závodu, trať tady kříží cestu do Kostelan.

V novém závodě vlečka obsluhuje několik provozů, dole vpravo byla skládka uhlí s kotelnou.

Provoz si podnik zajišťoval vlastními prostředky. Z dostupných pramenů je znám odprodej parní lokomotivy 310.404 z depa Bratislava v prosinci 1953 (ale není doložen její zdejší provoz), dále 310.041, tato byla zakoupena od ČSD a v podniku vydržela až do roku 1969, kdy byla odeslána do Otrokovic k sešrotování. Další lokomotivou byla T 211.0572, po ní pak

T 334.0737. Tato do dneška jezdí v Uherském Ostrohu na vlečce podniku DYAS. Z blízkého lokomotivního depa Veselí nad Moravou sem byly půjčovány parní lokomotivy řad 210.0, 310.0, T 212.0, T 444.02 a T 444.1.

Vedoucí závodové dopravy paní Věra Břehová si spolupráci s veselským depem dodnes chválí, stačilo zavolat a do dvou hodin měla náhradní stroj na vlečce. Při frekvenci obsluhy vlečky třikrát denně to byla dobrá spolupráce.

I když byl nový závod spojen silnicí a zajížděly sem autobusy z okolních obcí, bylo nutno stovky pracujících přepravovat kapacitnějším prostředkem, a tím byl vlak. U obou závodů bylo vybudováno nástupiště, od kterých v pravidelných časech odjížděly zástupy pracujících. Pro tuto přepravu začal podnik využívat osobních vozů vyřazených od ČSD. Za lokomotivou bylo možné vidět pestrou směs vozů vyrobených začátkem dvacátého století. Dochovalo se několik fotografií se soupravou osobních vozů.

U této lokomotivy nejde rozeznat číslo, nemá kompresor na levé straně jako 310.041, předpokládám ale, že to je tato lokomotiva, vlak je právě na cestě do nového závodu

Toto je situace před novým závodem, krásně jde rozeznat mix vozů, lokomotiva na vlaku není 310.041, domnívám se, že jde o typ 320.0 , čemuž odpovídají spojené parní dómy.

Vlaková doprava mezi závody ale nebyla jenom osobní, jezdily zde převážně smíšené vlaky, kde osobní vůz hojně využívaly manipulantky, které převážely díly, výkresy a další nezbytnosti mezi závody. Hodně často se vlečkou dopravovalo uhlí do kotelny v novém závodě, držely se dvanáctihodinové směny, o víkendech byla určená skupina lidí, která zajišťovala vykládku vozů. Dále se do závodu navážel potřebný hutní materiál pro vlastní výrobu letadel, motory, hydraulika, prostě všechno, co si podnik nevyrobil sám. Po vlečce se expedovaly hotové letadla na export rozložené v bednách.

Postupně se zastaráváním techniky začal vozový park na vlečce obměňovat, přišla lokomotiva T 211.0572, měnily se i vozy.

Kořistní vůz Schnellzugwagen 2./3. Klasse Bauart BC4ü-35, DRG

vpravo je vidět označení vozu znakem podniku a nápisem LET KUNOVICE

Kolega Radek Kwasnica zaslal fotografii tohoto vozu i s lokomotivou T 334.0737(29.3.2015)

autor pan Vlastimil Novotný

Další fotografie čtyřnápravového vozu

310.041

Tento stroj byl vyroben v roce 1897, do roku 1918 jezdil na trati Svitavy - Polička -Skuteč, v letech 1932 - 1939 v Hradci Králové, dále pak výtopny Trutnov, Nymburk. Od roku 1951 v Ostravě, 13.května 1952 v Olomouci. 20. května 1953 odkoupen n.p. Let Kunovice, zde i dojezdil a v roce 1969 sešrotován v otrokovickém Kovošrotu.

Tady je stroj 310.041 už odstavený z provozu v areálu nového závodu

Zde je dobře vidět dodatečná montáž kompresoru na levou stranu vany

310.041 už připravená k odvozu do Otrokovic - obsluhy se loučí se svou mašinkou, fotografie existuje ve dvou verzích.

Toto je druhá mě známá. Na fotografii zleva Ant. Tvrdoň, ležící Ant. Hubík, Václav Sukup, Jar. Lukůvka, neznámý, Oldřich Vycudilík

Ještě přidám další fotografie řady 310.0 jezdící na závodové vlečce, předpokládám, že jde pořád o stroj č. 41 před montáží kompresoru.Toto potvrzují i lampy z lokomotiv Br 52,

Podle nádstavby na uhlí, výfukové trubky od turbodynama a nezkrácené levé vodní vany by se mohlo opravdu jednat o zmiňovanou 310.041.

Strojvedoucí s topičem pánové Sukup a Křápek

Další lokomotiva provozovaná v LETu byla T 211.0572.

K ní přikládám opět několik fotografií,

"Prasátko" T 211.0572 jede ze starého závodu do nového, strojvedoucí p. Tvrdoň

Při posunu ve starém závodě

Na fotografii pánové Jegla, Hubík a Boček, v popředí v montérkách neznámí

U nástupiště před starým závodem, na snímku lokomotiva řady T 212.0, patrně zapůjčená od ČSD.

Další provozovaná lokomotiva byla T 334.0737. Tuto už pamatuju i já, vozila mě v dobách mého učení se řemeslu mezi závody. Bohužel jsem dohledal jenom jednu fotografii tohoto stroje a to jenom část pravé strany(dne 29.3.2015 přidána další fotografie této loko).

Na fotografii strojvedoucí pan Vycudilík s vnukem, nástupiště u starého závodu.

Oba pánové znovu v jiné pozici, bohužel bez mašiny

Fotografie z doby soutěžení o různé nejlepší kolektivy, zde jsou vidět pracovníci vlečky do roku 1969. Obdržený papor je po nejlepší vlečku ministerstva všeobecného strojírenstvíNa fotografii z levé strany neznámý, neznámý, Ant.Hubík, Vyskočil, Věra Břehová, Jan Škrášek, neznámý, neznámý, neznámý, neznámý, Jegla.

Dále prapor pro nejlepší vlečku v obvodu bratislavské dráhy

Další identifikovaní zaměstnaci, zadní řada čtvrtý zleva Jar.Lukůvka, šestý zleva Jan Škrášek, první zprava Ant. Měrka, druhý zprava Fr. Vaněk, čtvrtý zprava Mir. Vyskočil

A z provozu dvě fotografie,

Obsluha zabezpečovacího zařízení u nového závodu (Oldřich Vycudilík, aktivace přejezdového zabezpečovacího zařízení) a jedna nehoda na přejezdu u Bělinky z roku 1959 nebo 1960, klasické nedání přednosti vlaku na přejezdu, řidič pan Kubina při nehodě nebyl zraněn, autobus byl prázdný

Dál se vrátím opět k článku Leoše Tomančáka publikovaného v měsíčníku Dráha 7/2008

K vedení vlaků se používaly kmenové stroje vlečky, ale jako vhodnější se ukázaly motorové vozy. Jejich pořízení usnadnilo masívní rušení poněkud rozporuplné řady M 240.0 (dnes 820), které nastalo v polovině osmdesátých let minulého století ve veselském depu v důsledku dodávek nových vozidel řady M 152.0 (810).

Likvidaci tak nejprve unikl vůz M 240.0113, odprodaný od ČSD 1. září 1984 a následně si život prodloužil i M 240.0012, prodaný 1. února 1986. Pořízení této řady se ukázalo být poměrně šťastným řešením, protože vozy splňovaly nároky na ně kladené. Na rovinaté trati dopravoval jeden motorák i čtveřici přípojných vozů Blm. Ty byly získány též jako nepotřebné od ČSD.Původně jich bylo osm,nesly označení LET 1 až LET 8.

Deponace vozidel probíhala pod širým nebem na dvoře starého závodu jak v horkém létě, tak i v tuhé zimě. Vzduchem chlazeným tatrováckým motorům to nevadilo a jak ukázal čas, nevadilo to ani poměrně lehké a nepříliš pevné vozidlové skříni. Běžnou údržbu si prováděli zaměstnanci sami, odbornější opravy a prohlídky zajišťovalo bývalé domovské depo.

Oba vozy prošly i středními opravami v dílnách ŽOS Šumperk. Nejprve na jaře vůz M

240.0113, jemuž byl obnoven tehdejší jednotný krémově-červený nátěr s čelními oranžovými pruhy. Na čele už bylo nové označení 820.113.

U odbočky k letišti, archiv Pavel Lukeš

V prosinci 1988 se z dílen vrátil i již přečíslovaný vůz 820.012, nesoucí nový červený nátěr se žlutým obvodovým pruhem. Namísto tradičních domovenek byly na bocích nápisy a emblémy LETu. V průběhu času se vzhled mírně měnil, na 820.012 byl obnoven nátěr střechy světle šedou barvou a 820.113 prodělával v letech 1994 a 1995 opravy skříně během provozu. Kuriozitou bylo použití duralového plechu pro letadla při opravách koroze, který byl k původnímu plechu přinýtován. Nakonec se na podzim 1995 provedla kompletní nátěrová obnova, barevně vycházející z původního schématu, ale bez krémového spodku.

V devadesátých letech minulého století znatelně poklesl objem výroby i počet přepravovaných cestujících, potřebných vozů i zavedených vlaků. Prakticky zmizela nákladní doprava, kterou zajišťovaly motorové vozy. Pravidelně vyjížděly dva ranní a dva odpolední páry, přičemž první a poslední bývaly posilovány. Řazeny už bývaly jen dva vozy, v posledním období jezdily i vratné soupravy s oběma motorovými vozy a zbývajícími provozními vozy přípojnými. Těm však během roku 1997 propadly revizní lhůty a tak už jezdila pouze dvojice motorových vozů. Počátkem roku 1998 se navíc technický stav vozu 820.012 zhoršil natolik, že kvůli špatné kabeláži nebyl schopen řádného startu a udržení volnoběhu, o výkonu ani nemluvě. Na opravu nebyly prostředky, byl používán aspoň jako tažené (na starý závod sunuté) vozidlo.

Způsobilost vlečky končila 1. května 1998, a tak ve čtvrtek 30. dubna 1998 byly vypraveny poslední „zepeliny“ (ZP - zaměstnanecká přeprava), ozdobené alespoň smutečními věnci.

Oba motorové vozy se nejprve odstavily na novém závodě, v létě 2001 byly převezeny zpět. Starší z nich zde byl v prosinci 2003 rozložen, mladší byl odkoupen soukromou osobou. Zbylé přípojné vozy byly odkoupeny, první trojici získal KPKV Brno, další dva pak KPL.

Dnes je vlečka stále ještě mezi starým a novým závodem kompletní,ve starém závodě je předávací kolejiště neudržované, situace v novém závodě mě k dnešnímu dni není známa.

Před starým závodem, archív Ludvík Stloukal

V tomto článku byly použity materiály pamětníků, fotografie z archivu pánů Pavla Lukeše, Ludvíka Stloukala, článek pana Leoše Tomančáka vydaný v časopise Dráha č. 7/2008.

Milan Jiřikovský

vzpomínka pamětníka

Zasílám několik vzpomínek na provoz vlečky národního podniku LET Kunovice.
V letech 1973 až 1976 jsem se učil řemeslu (zámečník draků) v n.p. LET Kunovice. Učňovské středisko bylo ve starém závodě ( u Kunovic - zastávky) a vlečky jsme používali k jízdám s duralovými žebry křídel větroně L13 Blaník do nového závodu do kalírny (kalení v solné lázni) a poté k přelisování pod "gumolisem" - k tomu jsme tahávali v kabele někdy i docela těžké ocelové "špalky" a ve svazcích na drátcích přes rameno pak 30 levých a 30 pravých kusů - jezdívalo se vždy ve dvojicích. V průběhu pracovních dní vlak jezdíval přibližně každou hodinu, i v průběhu směny odjezdy docela navazovaly na příjezd vlaků ze směru od Kyjova a Veselí nad Moravou.Lokomotiva byla řazena směrem k novému závodu, za ní pak jeden čtyřnápravový vůz. Když jelo "uhlí" nebo jiné nákladní vozy, byly řazeny před lokomotivou.Vůz byl čtyřdveřový (asi ten kořistní německý, o němž se píše v textu článku). Interiér měl vymontované části přepážek mezi jednotlivými "kupátky", přečemž polovina byly dřevěné lavice a polovina textil, později po nějaké větší opravě nahrazený koženkou.V jednom kupé lavice chyběly - tam byla kamna, kterými se vůz vytápěl. Při nástupu ranní směny (po příjezdu Os 4101 z Kyjova do Kunovic - zastávky cca v 5:37hod. ) byla souprava posílena o další tři osmidveřové "pancéřáky" pravděpodobně stejného, t.j. německého původu (v katalogu osobních vozů ČSD jsem je nikdy nenašel). Pobyt vlaku 4101 v zastávce rozhodně trval déle, než jednu minutu a nekonečný proud zaměstnanců se rozděloval dílem do vrátnice starého závodu a dílem do "mašinky", jak se mezi zaměstnanci vlečkovému vlaku říkalo, aby v cca 5:45 byli "u lesa", t.j. v novém závodě.Podobně posílená vlečková souprava jezdila po skončení ranní směny zpět - zaměstanec vlečky ("posunovač") stál v prvním (sunutém) voze, ale jakým způsobem komunikoval se strojvedoucím, to nevím - žádnou vysílačku u sebe tehdy neměl. Později, asi v r. 1974, z důvodů úspor pohonných hmot, byla většina dopoledních spojů nahrazena jízdami podnikového mikrobusu...
Pokud si pamatuji, obsluha vlečky (přístavba vozů) probíhala kolem 11:30 hod, kdy vlak jel z žst. Kunovice jako sunutý. Při této manipulaci, jakož i při odstavování či přistavování "mašinky" na nástupiště (dnes slouží jako parkoviště) měl vrátný povinnost obsluhovat posuvnou závoru - vrátnice bezprostředně sousedíla s vlečkovou kolejí.
Ale i v pozdější době době měl jízdní řád svou logiku a vyhovoval i zdánlivě nelogickým spojením. Bylo to v tuhé zimě 1984/85, kdy noční teploty dosahovaly i mínus 25 stupňů celsia. Pracoval jsem tehdy ve starém závodě a na vlečce už jezdila "singrovka" M 240.0. Protože jsem bydlel v Kostelanech nad Moravou a nechtěl jsem příliš "vymrznout", nechával jsem kolo v "kolárně" nového závodu a na odpolední směnu i zpět z odpolední jsem se v pohodě a včas dostal "mašinkou". V těch nejtužších mrazech, kdy se kolo nedalo už ani ušlapat, trvala chůze z Kostelan k novému závodu či zpět asi 30 minut.
Jaké je budoucnost vlečky mi není známo.Svršek je zhruba do poloviny délky vlečky od starého směrem k novému závodu obnoven ještě z doby před ukončením provozu.V loňském roce (2014) bylo provedeno vykácení náletových dřevin a letos jsem si povšiml obnovených výstražných křížů na přejezdech.Mluví se o tom, že současný majitel vlečky uvažuje o obnovené provozu.

Zdraví Jiří Kalous (na K-Reportu alias Zderadíček)

Pan Rostislav Rychlík vyfotil předávací kolejiště ve starém závodě, fotografie přikládám